To, že se člověk v životě dostává do situací, ve kterých není spokojený a se kterými si sám neví rady, není žádná výjimka ani ostuda. Je ale škoda to vzdát a smířit se     s „nepříznivým osudem“.

I já jsem ve svém životě kromě úspěchů zažila dost nepříznivých situací, o kterých jsem si myslela, že se zrovna mně stát nemůžou. Ale staly se, a já jsem nechápala, co dělám špatně.

Rozhodla jsem se ale, že chci žít lepší život a že to nevzdám, dokud nepochopím, jak na to.

Právě ty nepříjemné situace byly pro mě impulzem, abych si uvědomila, že nemůžu očekávat, že to, co mi nevyhovuje, se změní samo nebo že to dokonce změní někdo jiný za mě, ale že se změnou musím začít u sebe.

A když jsem váhala, co je pro mě správně, pomáhala mi myšlenka A. Lincolna, že „člověk má žít podle světla, které má v sobě“.

Každý z nás to světlo, které mu ukazuje, kam by měl jít a co by měl dělat, v sobě má. Jen ho často nevnímá. A čím víc se od něj vzdaluje, tím větší nespokojenost se svým vlastním životem cítí.

Záleží jen na nás, zda najdeme odvahu své vnitřní světlo hledat a následovat nebo budeme dál zůstávat v situacích, ve kterých nejsme spokojeni. Jestli ve svém životě chceme hrát roli tvůrce nebo oběti.